Ukázky z knih

Drž hubu a pádluj

1. Teče tudy řeka
(Eva Obůrková – Šklíba)

„Tohle? Je tam zabalák!“ zavyl Kejda. „Nikdy! Zastav! Vystupuju!“
„Nekecej a pádluj!“ zaječel torpédoborec Magdalena. „Ber to rovně!“
Kejda mrsknul pádlo do lodi a připravil se ke skoku přes palubu.
„Sedni!“ zavrčela Magdalena. „Sedni a drž klapačku! A vopovaž se skočit!“
Kejda se ještě stačil ohlédnout; vzápětí byl uzemněn a nasměrován za pádlem. Titanik se vcelku ladně přehoupl přes hranu jezu, na chvilku zaváhal, jako by si to ještě na poslední chvíli chtěl rozmyslet, a pak se čumákem svezl pod jez. Magdalena hrábla vlevo, přehmátla, hrábla vpravo, pod kýlem se mihl obrovský zpěněný válec. Kejda zavřeštěl a zaťal pracky do bortů.

2. Za humny bídně zhynout
(Petr IVAN)

Teda fakt nevím, jak dlouho jsem se tím rákosím prodíral, ale připadalo mi to jako věčnost. Konečně jsem uviděl volnej plácek a hrnu se k němu. Když jsem rozhrnul rákosí, čekalo mě zklamání. To co tam bylo, nebyla hladina, ale jakási bahnitá pláň, kolem dokola obrostlá vysokým rákosem. Řekl jsem si, že se aspoň nemusím chvíli prodírat. Jak se tak plácám tím bahnitým místem, propadám se do tý kaše stále hloub a hloub. Sakra, nějak mě to začíná nacucávat. No, co vám budu povídat, napadaly mě různý horrorový scénáře, ale strach jsem neměl. Pokaždý, když už jsem byl v bahně skoro po prsa, chytil jsem se kajaku a vytáhl se na něj. Pořádně jsem se tou činností zpotil a bláto jsem měl až za ušima. Vytáhl jsem se do kajaku, abych si odpočinul a vydejchal se.
Po chvíli se do mě dala zima a já začal panikařit. Rozhlídnul jsem se kolem sebe a uvědomil si, že nejenom nevím, odkud jsem přišel, ale vlastně ani nevím, kam jdu. Kdybych alespoň trochu držel směr, tak už jsem na tý hladině dávno musel bejt. Z tý borovice byla přece na dosah. Došlo mi, že v tom rákosí se můžu motat dokola donekonečna.

3. Dlouhý den a dlouhá noc a Vodákův Hubertus

* * *

Kontakt pro objednání knihy:

Jiří Nosek, tel: +420603742006, e-mail: knihy(zavináč)vydaniknihy.cz

---------------------------------------------------------------------------------

Očima neviditelných

Martin Kučera

Citoslovce
Jak za ostrým ostřím vlna z ovce,
klepat k úpatím když chodí stýskání,
padají dolů z kopců citoslovce,
neslyšně přežívají v ústraní.

My je překračujem, co nejdál štveme
před sebou vlastní i jejich zlost,
jsme bohatí, stále víc chceme,
s sebou co odnesl nezvaný host.

Občas vídáváme bloudit slepce
po náměstích velkoměst,
vypadlé z oken hledaj citoslovce,
by nám jimi mohli hlavy plést.

A my přeskakujem city v spěchu,
vášeň, lásku, bolest, nenávist,
každému každý bez ostychu
ze starých památníků trhá list.

Jednou, dvakrát, třikrát můžem zalhat,
pak to s námi půjde také z kopce,
v ústraní parků zámeckých zahrad
budem hledat spadlé citoslovce.
---------------------------------------
Klauni
Klaunům šminky, smích a třásně,
červený nos a bezpráví,
dál jen dělej srandu, blázne,
než déšť slzy z očí odplaví.

Smývá šminky, smích i třásně,
duši potrhanou nespraví,
vypadáš v té masce krásně,
divák své vlastní představy.

Stíráš šminky, smích i třásně,
rozteklé tváři vlaky nestaví,
ani nám vzadu, kdož píší básně,
na rub prošlých jízdenek vypráví.

Smutný klaune, měj se krásně,
pod maskou smíchu zkoušej žít,
tady máš šminky, smích a třásně,
červený nos ....... už musím jít.
----------------------------------
Někde jsem (I)
Budu vzdálená i blízká
rozpustilost, která si stýská,
budu lítost prázdných krajin,
svlečená loutka bez provázku,
bezradnost pohozená v ráji,
smysl odpovědí na otázku,
rosným bodem v níži tlakové,
věrná i zrádná, samota v davu,
lem spodního prádla, lhářka i v právu,
bezedná hloubka v očích Kláry Issové,
chladná jak vítr za polárním kruhem,
v posledním vagónu, prvním či druhém,
zrychlený dech, úzkost i vlídné slovo,
vratkou bárkou i archou Noemovou,
pohledem plačícím, znakovou řečí,
v Andách lamou, tady sněžnou sovou,
budu všech a budu ničí,
zachráním tě, anebo zničím,
holubí pírko i těžké břímě,
slýchat slova svatých v Římě,
bezelstné čekání v povětří,
budu na horských hřebenech bezvětří,
až půjdu kolem, prosím, nepřehlédni mě.
-------------------------------------------------
Poutník
Mohu do skal pěstí tlouci
vzdálené cizí země znát
čmárat světlem po černé noci
v proudu divokých řek stát
mohu stisknout ruku bohu
nezkrotné koně městem hnát
mohu projít trním hlohu
tvá rána mohu nechat spát.

Mohu usnout v srdci zvonu
jedním krokem přejít Rýn
zlatem omýt zrezlou sponu
mohu nechat zmizet stín
barevné spojit konce duhy
tepat stříbro z odlesků hvězd
u brány smrti být ten druhý
mohu těžký balvan nést.

Poslední vůli směnit v pekle
mohu ukrýt lidskou zášť
dobrem hodit po psu vzteklém
protnout duši každého zvlášť
davy řvoucích ztišit šeptem
z hlav svatých sejmout svatozář
mohu kapky před parným létem
schovat jak zlý pohádkář.

Není nikdo kdo mě pamatuje
bez strachu scházím příkrý sráz
a déšť k mořím stále pluje
vodou co nezastaví žádná hráz
jdu jak poutník bez těžké zbroje
tajemná slyším mluvit slova
nemohu říci za hlasem kdo je
až přijde čas
já přijdu znova.
-------------------------------------------------
Zhasni
Vem krabičku sirek a na konci mola
zastav a poslouchej, jak po staletí skučí,
jak zrádná voda zrádně volá,

kde žádné lidské splíny nejsou hlubší,
boháč rázem zchudne,
chudák bude chudší

a pak tam v té samotě poklepej na tmu,
rozsviť hloubku a budou krásní,
jako napsal jsi v minulé básni,

a když už tam nikoho nezahlédneš,
jenom foukni
a zhasni.

* * *

Kontakt pro objednání knihy:

Martin Kučera, e-mail: ocima-neviditelnych(zavináč)email.cz

---------------------------------------------------------------------------------

Od pádla k plachtám

Miroslav Jarý

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Susak udělal – a to prosím bez jakéhokoliv varování – vlevo vbok. Vzhledem k tomu, že si to hnal rychlostí šesti uzlů, to od něho bylo dost odvážné. Panečku, to bylo najednou živo! Věrka okamžitě přestala číst, klimbající Johny spadl z lavičky. Vlnou, která se přehnala přes příď, zcela vykoupaný Faňas, se otočil a zařval: „No Hanko!!“ Když však spatřil za kormidlem Bruna, jen zamžikal očima a čekal, co přijde. Domníval se, že třeba bude následovat povel k nácviku nějaké nečekané události. Kapitán z podpalubí vyběhla celá zmatená co se děje, protože měla celou dobu slunce z levoboku
a najednou má mapu a plotr v klíně a slunce jí svítí do pravé lukny. „Co sakra blbneš?!“

* * *

Kontakt pro objednání knihy:

Miroslav Jarý, e-mail: Miroslav.Jary(zavináč)cuzk.cz

---------------------------------------------------------------------------------

Kacířník

Václav Vlček

Jaké druhy stáří existují?

Uvádí se často, že stáří

fyzické,

duševní

a obojí.

Myslím, že je jen jedno,

a to nastává

tehdy,

kdy se dlouho,

příliš dlouho rozhodujeme

a stejně naše rozhodnutí nepadne.

Možná bychom mohli říci,

že stáří začíná tehdy,

kdy naše zkušenost z popálených prstů

převáží

nad touhou poznat cokoliv a kdykoliv.

Zač ale potom stojí

takzvaná "moudrost stáří"?

* * *

Dobře se znát s druhým člověkem

neznamená znát jeho přednosti,

či jeho nedostatky,

nýbrž jeho reakce na naše chyby.

Čím horší chyba, tím hlubší poznání.

* * *

Skutečnou statečnost

lze poznat tehdy,

až rány v životě sneseš tak,

aby jejich dopad

nebyl

okolím rozpoznán.

To však neznamená,

že ty sám,

byť statečný,

nebudeš trpět jako zvíře.

* * *

Chytrost omezuje.

Alespoň tím,

že říká – co nesmíš.

Není však

(čirou náhodou)

nejvyšší hodnotou lidské svobody to,

že si sám stanovuji pravidlo

smím – nesmím,

a také kdy (!).

Snad proto se ti,

kterým se chytrosti nedostává,

cítí svobodnější

než zbytek populace.

* * *

Kontakt pro objednání knihy:

Václav Vlček - +420602830408

---------------------------------------------------------------------------------

Cestování v nejlepších letech

Hana Heřmánková

Busan – Pusan leží roztažen kolem členité zátoky, samý konglomerát moderních mrakodrapů, za městem se tyčí hory v mlze. Je to po Soulu druhé největší město Jižní Koreje. Zatímco má Soul tolik obyvatel jako bývalé Československo, má Busan pouze tolik obyvatel jako Slovensko a Praha dohromady. Ve srovnání s Vladivostokem je vidět náskok o čtyřicet pět let. Poslední japonská okupace skončila po čtyřiceti letech v roce 1945. Projeli jsme celé město, ale ze staré části najdete jenom pár domků v přístavu, jinak je vše pohlceno novou výstavbou. Vše je sice krásné, čisté, ale také studené a anonymní. Snad nejzajímavější je obrovský komplex budov s průzory pro prolétávání draků, symbolů zlých duchů. Ulice jsou sice plné aut, ale ovzduší je díky blízkosti moře čisté. Auta vypadají na první pohled jako evropské modely, až na druhý pohled objevíte, že rádoby Mercedes má na kapotě místo hvězdičky – ptáka. Jsou sice pilní a snaživí, ale přece jenom prevíti. Sami mají s jejich Kia, Hyundai atd. otevřený mezinárodní trh, ale zavedenou blokádu dovozu zahraničních vozů. Náš průvodce je samý žertík, například nám vykládá, že Korejci strašně rádi slaví 4x za rok narozeniny s celou rodinou a dokonce i zácpy ve městě. Díky lepší zdravotní péči a politice omezené porodnosti se jim už natolik změnila demografická pyramida (stojí doslova na špičce – málo dětí a hodně starců), že teď vláda propaguje heslo "Každá rodina co nejvíce dětí!". Mají náboženskou svobodu, ve městě jsme viděli několik moderních křesťanských kostelů, ani jednu mešitu, staré buddhistické chrámy jsou za městem, většinou v horách. Korejci jsou velmi starý národ, pouze Číňané jsou ještě starší. Sami, spolu s Číňany, nazývají korejský poloostrov ještě dnes Choson – "ranní klid". Od r. 668, za vlády dynastie Silla, začal pro Koreu zlatý věk obchodních, politických a kulturních styků pod vlivem Číny a Japonska. Z této doby pocházejí všechny významné stavby a chrámy. Po pádu dynastie Silla se dostala k moci dynastie Koryo (918–1259), která změnila, alespoň pro západní svět, Choson na Koreu. Následovalo 100 let velké zátěže pod mongolskými hordami a dvěma invazemi Japonců. Až po pádu Mongolska došlo opět k uklidnění a rozkvětu. Za dynastie Yi se Korea stala kopií čínské dynastie Ming (1392–1910), nebyla ale ještě schopná se stát rovnocenným obchodním partnerem západního světa a padla opět do područí Japonska, svého historického nepřítele. Ironií osudu vděčí Pusan za svůj vývoj jeho významné poloze, už za japonsko-ruské války v r. 1904 se stal důležitým strategickým bodem. Od r. 1945 je Korea, tedy jižní, svobodná a největší korejský přístav teď expanduje jako turistické centrum díky jeho chrámům, horkým pramenům, plážím a luxusním hotelům.

Ke chrámu Beomeosa se musíme vyšplhat vysoko do hor za městem. Nejdříve autobusem, potom po svých vyfuníme příkrou přístupovou cestou přes hřbitov s pomníky dynastie Silla, umístěnými na velkých želvách k impozantnímu vchodu do chrámu. Vchod hlídají sochy v nadživotní velikosti, vypadají opravdu děsivě. Když to riskneme kolem nich projít, musíme zdolat 108 příkrých schodů k areálu malých, větších a dvou největších chrámů s bohatým pestrobarevným zdobením a pagodovitými střechami. Před vstupem k bohům se věřící musí očistit, nádrž s vodou s četnými "naběračkami" připomíná japonské rituální studny, ale zde jsou praktičtější, naběračky jsou na rozdíl od japonských dřevěných z barevné umělé hmoty. Bohové dostávají obětní dary, ovoce, rýži a květiny. Nakukujeme zpovzdálí, nechceme věřící rušit při modlitbě na kolenou. Před chrámem, který potřebuje novou střechu, jsou složeny nové tašky a věřící si je kupují. Za to na ně mohou křídou napsat "tajná" přání a doufat, že si je Buddha do prvního deště přečte. Korejci jsou děsně vážní, výbuchy veselí pozorujeme pouze u turistů. I ve městě se cílevědomě a vážně pohybují, mimina se maximálně pousmívají jako Mona Lisa. Náš průvodce sice žertuje, ale sám se nesměje.

Kontakt pro objednání knihy:

fam.hermanek(zavináč)yahoo.de

---------------------------------------------------------------------------------

Ponorná řeka

Stanislav Kubín

Je to jako otevřít zásuvku

do níž jsi dávno

dávno nenahlédl

je to jako hledat

klíč

ztracený klíč ke dnům

které už nejsou

nevrátí se

ke dnům o kterých si nejsi jist

zda vůbec byly

je to jako zvednout

víko truhly

co měla skrývat

poklady netušených chvílí

a našel jsi

už jen pár pavučin

vyprchalých nadějí

to je ta chvíle

kdy vyplouvají zpoza zasutí

z podvědomí

záblesky osvěcující

hladinu ponorné řeky času

a uplývání chvíle co zasáhne jako ostří nože

jenž otevírá cestu

kam…

* * *

Svět potřebuje zázraky

Svět potřebuje zázraky

I obyčejné věci

Protože když slova oněmí

A barvy oslepnou

Je zbytečné ptát se slov

Proč hluše zní

Jak cinkot penízků

Nepoctivé ražby

Neboť svět potřebuje zázraky

Uvědomit si dary

I možnost dohlédnout

Až za obzor písní

Za rámy obrazů krajin

Nikdy nenamalovaných

A zatím tiše spících

Na malířově paletě

Zatím tiše spících

V malířově srdci

Básníkově duši

A dětských očích

Neboť tento svět

Potřebuje zázraky

* * *

Hvězdy, lásky, lidé…

Jak snadné zdá se

vztáhnout ruce po hvězdách.

Však dlaň je prázdná zase,

nicotou políbena

a v očích hvězdný prach.

To chtěl bych umět,

a touhou marnou jen se šidím -

neztrácet planě v čase

a to těžké, těžké zdá se,

hvězdy snů,

lásky,

a blízké lidi.

* * *

Sny vetknuté

Zahřmělo

A lípy horce vydechly

Svou vůni do tmy

Listí se jim chvěje v šepotu

A očekávání

Milostné vláhy

Jež zavlaží touhy a sny

Vetknuté do oblaků

A vítr odnese je

Cestou tažných ptáků

* * *

Kontakt pro objednání knihy:

Stanislav Kubín, Na Perštýně 593, Liberec IV 460 01, e-mail: kubin.stanislav(zavináč)volny.cz, telefon: 724 921 736. Cena je 120,- Kč + poštovné a balné

Autor koná na vyžádání autorská čtení a mimo to má recital z výběru ze všech svých 4 dosud vydaných publikací (před Ponornou řekou). Recital se jmenuje "Lahodná vteřina" a je doplněn doprovodnými texty A. Strejčka, P. Štěpánka, J. Vaníčka, F. Novotného a doplněn scénickou hudbou. Mix doprovodného slova a hudby dělalo studio AWR Praha.

---------------------------------------------------------------------------------

Lékař myslivcem

Oskar Andrysek

Tak raději sraz dnes už ve tři hodiny na našem rozcestí, abychom pozdním příchodem zvěř nezradili. Vyjdu rázným krokem, za pár set metrů silnice zatarasena náklaďákem s kulatinou, před ním auto se západní poznávací značkou, u něho dvě dvojice v oblecích, prozrazujících jejich zahraniční původ. Okolo té skupinky pobíhal řidič náklaďáku s páskou Pomocník pohraniční stráže a pak jeden uniformovaný mladík, poněkud se motající a jak jsem zjistil později, vytažený z hospody, kde oslavoval narozeniny.
"What can I do for you?" otázal jsem se té nešťastné skupinky. Než stačili zareagovat, vyběhl pomocný pohraničník k jednomu stromu, z kapsy vytáhnul sluchátko, zasunul šňůru do kmene stromu
a po chvíli promluvil: "Doktor mluví americky, odvolejte helikoptéru".
V životě jsem toho chlapa neviděl, ale hned mi bylo jasné, měli mne přečteného a věděli, že se mohu potulovat tou dobou v onom polesí a asi si zprávy
o lidech, procházejících se "citlivou oblastí" promptně předávali.
A teď to začalo.
"Proč jste vstoupili do hraniční zóny, když je tam na cedulích napsáno nejen česky, ale i polsky a rusky, že vstup je jen s povolenkou?"
"Co jste zamýšleli při svém nelegálním vstupu do pohraničního pásma?"
Tu jsem si uvědomil, že jsem vlastně pánem situace díky své znalosti "amerického" jazyka. "Prosím Vás, hoši jsou nějak nabuzení, proč jste sem lezli?"
"Žena mého kolegy se tu někde narodila, ve ves-
nici Schnagemühle a my to ani podle této mapy nemůžeme najít".
A ukazovali mi speciálku, která docela věrně zachycovala i tuto kritickou pohraniční oblast, s jedinou výjimkou – jsa tištěna v Německu, nevzala na vědomí, že Schnagemühle a podobné vesničky posloužily soudruhu ministru Čepičkovi k výcviku dělostřelců a jejich vymazání z povrchu země také zabránilo agentům tam přespávat.
"Hledají město Schnagemühle a přestože je na ma-
pě, není vidět ani jedna výšková budova, ani mrakodrap a jedna ze zadržených tvrdí, že se tam narodila a že by se tam ráda podívala." "Jak to, že mají speciálky, které jsou v těchto oblastech tajné a veřejnosti neprodejné?"
Vysvětluji: "Ty mapy si koupili na té druhé straně v trafice, jsou tam prý volně prodejné pro každého, je to hrozné, že my to tam nemůžeme zakázat, že?"
"Tak co s nimi uděláme? Nejlépe jim vysolit pořádnou pokutu za neoprávněné překročení hraničního pásma. Určitě, třeba celých sto korun."
"Máte recht soudruzi, peníze, to na imperialisty platí."
"Tak se usnesli, že vás přísně potrestají pokutou sto korun. Proboha, nesmějte se a nevytahujte peníze. Skládejte tu sumu po kouskách a naříkejte, jak je to moc, nebo si to ti pitomci ještě rozmyslí a budou vás někam vozit a hned tak se z toho nedostanete."
Poslechli a skládali se.
"No jo, ale my nemáme pokutové bloky."
"Tak já sjedu k SNB do Domažlic a na motorce jsem tu za chvíli," špitnul střízlivějící pohraničník
s Jawou 350 a odkvačil.
Mezitím se odehrávala další půvabná konverzace mezi narušiteli a mnou:
"Bůh Vás sem seslal. Jak jste se tu objevil a co tu vlastně děláte?"
Nesmíte zapomenout, že jsem byl ozbrojen a to daleko nebezpečněji, než celá skupina strážců našich hranic. Ona kulovnice Mauser s puškohledem, kterou jsem po letech věrných služeb přezdil na henryovku Old Shatterhanda, budí větší respekt než nějaká pistolka. "Já jsem lékař a jsem tu na lovu jelena".
"Proboha, to musíte lovit, abyste měl pro rodinu nějaké maso?"

Kontakt pro objednání knihy:

e-mail: knihkupectvi(zavináč)myslivost.cz

---------------------------------------------------------------------------------

Rapa Nui

Pavel Pavel

INTRODUCTION TO THE ENGLISH EDITION

Mankind has been busy solving problems, looking for answers and unveiling mysteries as far back as memory reaches. Our forefathers started gathering knowledge about the surrounding world and its mysteries in order to survive. Later on people in pursuit of gold, precious spices and raw materials searched for and found far away lands, and new continents. They did not rest until they had discovered and mapped the whole world. Nowadays, even as we try to grasp the principles of life and matter in our search for new methods of treating insidious diseases, or alternative ways of tapping into essential energy sources, we find ourselves revealing the mysteries of the universe as we do so.

This is what we refer to as progress and we are looking forward to our future with hope and expectation. This is quite right and natural. Nevertheless, what happens when one looks back? The man of the third millenium becomes uncertain and quite justifiably confused. There are mysteries not only ahead of us, but also behind us. They are scattered along the road which mankind has already once taken and we could have assumed that this road was safely behind us.

How could this happen? Unfortunately, this is also quite natural. Each new invention and technical solution on the way to progress replaces the original technology, working procedure or artisan's trick and makes them vanish. They are replaced with a new, faster, more comfortable or easier process. The old, unused processes are gradually 8 put aside and forgotten. At some point we realise we are facing yet another mystery. How did our ancestors do this? We might wonder how the Egyptian pyramids were built or the ancient sanctuary of Stonehenge was raised and we might be astonished by the knowledge of astronomy shown by the ancient cultures of antiquity. Our utter bewilderment over the work of ancient builders and engineers has led some authors to think that extraterrestrial beings must have surely been involved.

The book you are holding in your hands captures the simple story of the unveiling of one of the best known archaeological mysteries in the world. Join me on my way to solving the mystery of how the giant statues on Easter Island were transported. Join me on my way to Rapa Nui.

Pavel Pavel 2009

Kontakt pro objednání knihy:

e-mail: lano(zavináč)centrum.cz

---------------------------------------------------------------------------------

Cvokyně

Eva Hauserová

Focusing…Search…On…Print… Tak, a teď čekat, mělo by to automaticky vyplivnout řádku záběrů, který se ovšem musejí z mašiny vytahovat primitivně ručně, jinak by se to celý zaseklo a zahltilo. Vot těchnika.
UOW… Toník, jakej je hypochondr, se bojí, že všechny ty záření a mutageny tady v laborce můžou škodit zdraví. Ale já nedokážu být tak úzkostlivá. Vlastně se mi to i líbí. Klidně vystavuju svý tělo rentgenům, podezřelým chemikáliím, UOW… Toník to označuje za frajeřinu.
To není ono. Přijdu si spíš jako lovec nebo bojovník uprostřed akce, kterej se nechce zdržovat malichernostma… Samozřejmě že v těhotenství jsem z toho měla stavy úzkosti. Panebože, jak jsem se bála, že se mi narodí nějakej mongol nebo zrůda!
Co se to děje? Že bych tu mašinu už zase rozhasila? Nějak divně hučí… ježkovy oči, je možný, aby se měnila gravitace?
Propadání, tlak v hrdle a v žaludku… vibrace prostupující do očnic, bolestivě hnětoucí ušní bubínky… záblesky, nebo je to ječení strašlivě vysokýho tónu? Nerozlišuju už.
Studenej pot, chvění celýho těla. Hlava jako obrovská vatovitá koule.
Zemětřesení? Výbuch? Srdeční záchvat? Jaderná válka? Náhlý omdlení?
Fuj, co to vlastně bylo?
Pomalu se rozkoukávám.
Kde je mašina? Tady na tom místě přece stála, na kamenným stole, milion devizovejch korun, náš vymodlenej, skvělej UOW… kam se poděl?
Jsou tady obyčejný mikroskopy a měřící přístroje, pH metr, jako kdysi… kdysi… to je všechno tak divný… jako by tady byl najednou jinej vzduch… co tahle kytka, ten opelichanej filodendron… když jsem se vrátila z mateřský, už tu nebyl, asi chcípnul… a linoleum… dávalo se nový, přece, asi tak před rokem…
Ale to by znamenalo…
Rychle zpátky k pracovnímu stolu, kouknout do protokolů. Vždyť to jsou pokusy z diplomky… z mojí diplomky, to znamená z roku 1980… ale před chvílí byl rok 1988…
Zrcadlo… jsem to já, já! Ale… tyhle směšný brejličky lennonky? No fakt, ty jsem tenkrát nosila! Ohon mých myšatě světlehnědých vlasů. Dala jsem se ostříhat přeci až po druhým porodu… V panice si prohlížím ruce, nohy.
V pořádku. Nikdy jsem neměla ráda svůj vzhled vytáhlýho, kostnatýho kluka a obličej fotbalisty, ale jak mě to teď všechno uklidňuje!
Co mám pod bílým pláštěm? Tričko, který jsem kdysi sama batikovala, a tu starou sukni s volánem… až na to, že ještě není stará. Je úplně nová.
Tím šokem se mi sevřel žaludek, musím počkat, až záchvat nevolnosti přejde, rozdýchat to… ale počkat, to není šok. Ten tah, ta tíha v žaludku spojená s teplou ospalostí, to přece znám… ten pocit nedostatku vzduchu, kyslíku, honem otevřít okno, radši ať je zima, mně teď stejně nikdy zima není, jsem nadšená, vzrušená, vždyť jsem poprvý v jiným stavu…
Jasně, je to ono, musím být těhotná. V protokolech bude datum… tady. Duben. Kryštůfek se narodil v říjnu. A svatbu jsme měli koncem března, sedmadvacátýho nebo třiadvacátýho? V životě si to datum nezapamatuju. (Robert: Takovou druhou ženskou neznám, není možný, aby sis to nepamatovala!)
Svalila jsem se do šéfova křesla a podívala se na nástěnný hodiny. Pět odpoledne, stejná denní doba, jako když jsem mikroskopovala na UOW… v roce 1988. UOW zmizel a tím pádem nemám nejmenší šanci se vrátit.
Na chodbě rachotí uklízečka koši na odpadky. Vzpamatovat se. Takže… takže děti mi nikdo nehlídá, protože ještě žádný nemám. Ale nečeká mě teď Toník někde? Nebyli jsme domluvený, že půjdeme kupovat nábytek? Aha, nemáme ještě telefon. Takže se to nedá zjistit...

Kontakt pro objednání knihy:

e-mail: lano(zavináč)centrum.cz, cena 160,- Kč + poštovné a balné

---------------------------------------------------------------------------------

Výkladový slovník esoteriky a pavěd

Jiří Heřt

Bermudský trojúhelník

V západním Atlantiku leží oblast mezi Bermudami, Floridou a Portorikem, kde má docházet z neznámých důvodů ke katastrofám nebo mizení lidí, plavidel a letadel, často provázeným záhadnými fenomény. Trojúhelníku dal jeho dnešní jméno Vincent Gaddis v článku "The deadly Bermuda Triangle", publikovaném v r.1964 ve sci-fi časopise Argosy. Prvotní příčinou takových názorů o nebezpečnosti moře v Bermudském trojúhelníku bylo zmizení pěti letadel amerických námořních sil v r.1945. Případ měl zpočátku ve veřejnosti značnou odezvu, ale postupně zájem o něj opadl. Teprve když v r.1974 Charles Berlitz události v trojúhelníku beletristicky zpracoval, vypukla v USA téměř hysterie. Bermudskému trojúhelníku (BT.), katastrofám v něm a hledání jejich příčin se věnovala řada odborníků, laiků a literátů, bylo publikováno množství článků i knižních publikací a bylo natočeno několik filmů. Podle některých autorů se v Bermudském trojúhelníku potopilo nebo zmizelo během posledních 500 let 200-1000 lodí, ale podle námořního historického centra byl počet ztracených lodí daleko nižší. Mezi uváděnými příčinami katastrof jsou na prvním místě uváděny nadpřirozené síly a jevy. Havárii má způsobovat "červí díra" do jiných prostorů, víry ze čtvrté dimenze, mají to být akce mimozemšťanů nebo zločinců s antigravitačními přístroji. Jiní uvažují o fyzikálních příčinách, jsou tam různé geofyzikální anomálie, deformovaná magnetická pole nebo masivní vystupování bublin metanu.

Hodnocení: Údaje uváděné v Berlitzově knize i jiných publikacích typu science-fiction ověřovaly státní i jiné seriózní instituce. Opakované bylo srovnávání s jinými oblastmi Atlantiku i jiných oceánů. Zjistilo se, že počet havárií není mimořádný a odpovídá situaci jinde, s přihlédnutím k frekvenci dopravy a často velice špatnému počasí. Nebyly zjištěny žádné fenomény, které by byly nadpřirozené. Zkoumání příčin jednotlivých havárií, pokud byly nějaké informace k dispozici, vedlo vždy k nalezení přirozené příčiny, jakou je špatné počasí, zemětřesení, poruchy přístrojů, nedostatek paliva, špatná navigace nebo jiné selhání člověka. První skupinovou havárii pěti letadel způsobilo podle oficiálního vyšetřování selhání navigačního kompasu, který byl pouze na palubě vedoucího letadla celé letky. Berlitzova kniha nevycházela z úředních dat, ale byla plná nepřesnosti a výmyslů. Jedinou záhadou je to, proč se stal Bermudský trojúhelník záhadou. Vysvětlení tkví podle psychologů ve značné odezvě ve veřejnosti po zmizení pěti letadel současně. Zpráva pak nabírala na síle ústním a zejména mediálním předáváním, zveličováním, ale zejména připojováním mystifikací a dalších skutečných i vyfabulovaných havárií. Takový jev označujeme jako communal reinforcement, vzájemné posilování, připomínající masovou hysterii.

Kukal Z.: Záhada bermudského trojúhelníku. Horizont, Praha 1986 The Skeptic´s Dictionary, www.skepdic.com

Psychotronika

Psychotronika je moderní označení pro parapsychologii. Termín psychotronika byl navržen Francouzem Clerkem, ale více se rozšířil až v zemích komunistického bloku. Název parapsychologie totiž naznačoval, že disciplína souvisí s duchovními schopnostmi, kdežto slovo psychotronika odpovídalo materialistickému pojetí světa. Psychotronika i původní parapsychologie se zabývají mimosmyslovými kontakty člověka. Zatímco parapsychologové se domnívali, že podstatou těchto schopností je duchovní síla, event. neznámá síla psí (PSI), podle psychotroniků to měla být síla materiální, nejspíše elektromagnetická. Psychotronické fenomény byly v sovětském bloku považovány za reálné a byly intenzivně studovány. V SSSR např. probíhal už od 60. let 20. století rozsáhlý výzkum telepatie, zaměřený na kontakty mezi Zemí a vesmírnými posádkami nebo na sledování nepřátelských vojenských štábů, který byl politickým úkolem sovětské vědy. V naší republice proslul psychotronickými experimenty pan Pavlita v Hradci Králové, který svou mentální silou nabíjel kovové generátory a jimi pak ovládal pohyb vrtulky a magnetky. V r. 1973 byla v Praze při Vysoké škole chemicko-technologické zřízena Psychoenergetická laboratoř. Především bývalý ministr školství F. Kahuda se zabýval "distančními interakcemi mezi organismy a vnějším prostředím" a formuloval svou teorii o mentionech. K jeho následovníkům patří PhDr. Rejdák a ing. W. Grešík, který je od r. 1989 léčitelem. V současné době se psychotronika stala doménou léčitelů, kteří dnes místo původního termínu používají modernější a také módnější název biotronika, bioenergetika nebo bioinformatika.

Hodnocení: Původní parapsychologie se rozvinula do širokého spektra větví a dnes pod různými názvy představuje spolu s homeopatií a akupunkturou hlavní součásti alternativní medicíny. Všechny parapsychologické fenomény a všechny léčebné efekty mají být podmíněné mimosmyslovými, psychosenzorickými a psychokinetickými schopnostmi. Jejich existence však nikdy prokázána nebyla přes rozsáhlý experimentální výzkum (viz Parapsychologie, Jasnovidectví, Telepatie). Popisované efekty jsou buď mýlkou, podvodem nebo je lze vysvětlit racionálně, zpravidla placebovým efektem. (4, 10, 11)

Bigfoot

Bigfoot je termín z oblasti kryptozoologie a je americkým analogem sněžného muže, yettiho, sasquatche a jiných podobných tvorů. Má to být tajuplný obrovský tvor, podobný člověku, který byl údajně viděn mnohokráte od počátku 19. století na různých místech světa, především v USA, Himaláji aj. Má dosahovat výšky až 3 m a váhy 200 kg. Nápadná je téměř půlmetrová délka jeho stopy, podle níž je často jeho přítomnost zjišťována. Do míst jeho údajného výskytu se organizují objevitelské výpravy a v místech, kde byl nejčastěji viděn, se prodávají jeho obrázky, vyřezávané figury nebo nabízejí různé jeho pozůstatky.

Hodnocení: Osobní svědectví o přítomnosti takového tvora jsou nevěrohodná, konkrétní doklady se po prověření ukázaly jako části těla, např. skalp, chlupy, kosti a pod. z různých známých zvířat, a stopy většinou jako falzum. Ze zoologického hlediska je téměř vyloučeno, aby se tak velký dvounohý tvor na Zemi v současné době pohyboval. Někdy snad jde o naivní víru, většinou ale o mystifikaci. Amerického Bigfoota podle některých pramenů vybájil v r. 1958 R.L. Wallace, který je také autorem mnoha fotografických záznamů a filmů s Bigfootem a u něhož se našla i dřevěná forma pro modelování stop. Dnes jsou to hlavně média, která se předhánějí ve vymýšlení podobných tvorů žijících údajně na Zemi nebo přicházejících z kosmu. (2)

The Skeptic´s Dictionary, www.skepdic.com

Cold reading ("chladné čtení")

Cold reading je metoda, kterou používají kartářky, věštci, grafologové, senzibilové, kontaktéři (channelers) a léčitelé k nepřímému získávání osobních informací o klientovi, resp. pacientovi v průběhu rozhovoru. Klient je při tom přesvědčen, že věštec, event. léčitel získal informace o jeho minulosti, přítomnosti i budoucnosti mimosmyslově, díky paranormálním schopnostem, že funguje jako médium. První informace ovšem získává "médium" už při pohledu na klienta, podle jeho vzhledu, výrazu, pohybů, řeči. Při rozhovoru se pak médium vyjadřuje nejprve zcela obecně, a jen vágně naznačuje určité možnosti, týkající se osoby klienta. Jeho neurčité výroky s vysokou pravděpodobností odpovídají některým skutečnostem v životě klienta. Médium při tom pečlivě sleduje jeho verbální i neverbální reakce. Důležité je nejen slovní přitakání, ale i mimika, pohyby hlavy i rukou, kterými klient mimovolně, zcela automaticky naznačuje souhlas nebo nesouhlas s vyjádřením média. Při nesouhlasu médium rychle převede hovor na jiné téma, kdežto při souhlasné reakci zpřesňuje svá vyjádření o klientovi. Médium také přesně registruje všechny odpovědi klienta a později během rozhovoru je klientovi sděluje zpět, poněkud přeformulované, jako své vlastní poznatky. K přesvědčení klienta, že médium je skutečně schopno číst myšlenky klienta nebo že získává informace z jeho života mimosmyslovým způsobem, přispívá i to, že klient si z rozhovoru vybírá jen věci pro něj příznivé. Mluvíme o selektivním myšlení, resp. o "wishfull thinking" (přání otcem myšlenky, slyšíme jen co chceme slyšet). Podobným psychologickým fenoménem je i tzv. Barnumův efekt, kdy akceptujeme určité hodnocení resp. posudek nekriticky jako pravdivý, pokud v něm jsou některé informace z našeho hlediska pozitivní. Někdy má přesnost znalostí média jiný, zcela prostý důvod. Informace lze totiž získat také "horkým čtením", tedy sháněním informací jinými kanály. Klienti jsou k rozhovoru zpravidla objednáváni, takže je čas na získání informací z jejich okolí, třeba s pomocí soukromého detektiva. Médium mívá také pomocníka, který klienta před návštěvou u média nenápadně pozoruje nebo s ním naváže rozhovor a získá cenné informace.

Hodnocení: Na metodě "chladného čtení" není nic nepřirozeného. Jde o racionální techniku, která ovšem vyžaduje dlouhodobý trénink, zkušenost a také dobrý pozorovací talent. (2, 21)

Rowland I.: The Full Facts Book on Cool Reading. www.ianrowland.com

Astrologie

Astrologie, nauka o hvězdách, byla známa už ve starověku. Chaldejci, Asyřané, Babyloňané vymyslili zvěrokruh, další principy přidali Řekové, ale svého vrcholu dosáhla astrologie koncem středověku, v renesanci, kdy ji provozoval i J. Kepler. V 17. století došlo k rozštěpení astrologie na astrologii a astronomii. Na rozdíl od astronomie, která se zabývá vědeckým studiem vesmíru, je cílem astrologie hledat vztahy mezi vesmírnými tělesy a Zemí a odhalovat jejich význam pro člověka. Astrologie však měla vždy okultní charakter a sloužila spíše jako výdělečný koníček pro někdejší astronomy. V současné době se stala převážně doménou věštců, „alternativních“ prognostiků a léčitelů. I když astrologie není homogenní disciplínou a existuje řada jejích forem, směrů i lokálních variant, všechny mají dnes pseudovědecký, i když různě silně vyjádřený charakter.
Základní představou astrologie je přesvědčení, že každé nebeské těleso, planeta i hvězda ovlivňují život lidí, a to individuálně, v závislosti na datu narození. Osobní vlastnosti pak může potvrdit správně sestavený individuální horoskop podle složitých pravidel. Důležitou součástí astrologie je předvídání budoucnosti osobám, opět podle individuálního horoskopu, ale i budoucnosti celé Země a událostí na ní. Astrologie má těsné vztahy s alchymií, homeopatií, antroposofií, numerologií i s metodami alternativní medicíny. Na postavení hvězd závisí doba sbírání léčivých bylin, účinnost léků se určuje podle astrologických pravidel. V České republice byly horoskopy donedávna jen zábavným čtením v kalendářích a bulvárních časopisech, ale po r. 1989 astrologie prošla velkým boomem a objevilo se množství astrologů, pořádají se kurzy astrologie a k sestavování horoskopů slouží počítače.

Hodnocení: Astrologie je nesporně historicky cennou fází studia vesmíru a hledání vztahů mezi nebeskými tělesy a životem na Zemi, ale zdegenerovala v pseudovědu a pouhé šarlatánství. Žádný z astrologických principů nebyl řadou exaktních studií ověřen, i když některé studie (M. Gauquelin – tzv. Marsův efekt) určitý vliv planet na život člověka naznačovaly. Později však byly vyvráceny jako mylné. Nebeská tělesa, kromě Slunce a Měsíce, nemají na život člověka na Zemi žádný vliv. Ale ani Slunce a Měsíc nemohou determinovat individuální vlastnosti a osud lidí. Horoskopy jsou jen hříčkou a pomůckou k výdělečné činnosti astrologů. Platnost horoskopů a prognostických schopností astrologů byla vyvrácena i experimentálně. K přesvědčení některých osob, že horoskop přesně odpovídá jejich povaze nebo jejich osudu, významně přispívá Barnumův efekt a při osobním kontaktu chladné čtení“ astrologa (odezírání z mimiky a reakcí klienta). Veškeré předpovědi astrologů, týkající se katastrofických událostí nebo osudů významných lidí selhávají. (4, 11, 14, 18)
Seidel R.: Co je astrologie. Zpravodaj SISYFOS 3, 2/1007

Kontakt pro objednání knihy:

e-mail: lano(zavináč)centrum.cz, cena 120,- Kč + poštovné a balné

Kontakt na autora:

jiri.hert(zavináč)tiscali.cz

---------------------------------------------------------------------------------

Sborník VĚDA kontra IRACIONALITA 4

O metodě vědy a jejím poselství

Josef Jelen

3. Co věda přinesla? Pohodlí a moc Vraťme se však k našemu předchozímu tématu. Co nám zatím věda všechno přinesla? To, co by návštěvníka z "předvědecké minulosti" asi upoutalo nejvíce, co nám však už nijak nápadné nepřipadá, by asi mohlo být shrnuto do dvou slov: moc a pohodlí. Věda nám přinesla takovou moc a takové pohodlí, o jakých se lidem před pěti sty lety snad nemohlo ani zdát.

Všude s sebou nosíme mobily. V televizi se díváme na fotbalový zápas, který se hraje na druhém konci světa, na videu si můžeme pustit záznam z hokejového utkání, které se hrálo již včera. Na stole máme počítač, jímž si stahujeme z internetu vědecké články, které považujeme za podstatné ke své práci, jiní se pro své potěšení dívají na erotické obrázky atp. Byli jsme dokonce na Měsíci, odkud jsme si přivezli vzorky hornin… Pokroky medicínských technologií jsou úžasné, známe příčiny a mechanizmy působení mnoha chorob, kmenovými buňkami se chystáme léčit nemoci dříve neléčitelné. Věda nám slibuje nanotechnologie… Nebude to pohoda? "Virtuální reality" si můžeme dopřát, co hrdlo ráčí.

Jenže. Venku je realita globálně propojeného světa. A cesta zpět nevede! Lidská společnost se stává zranitelnou tak jako nikdy předtím. Doprava, rozvody vody, spojení bank, veškeré komunikace atd. jsou závislé na pravidelné dodávce energie. To vše lze poměrně snadno přivést ke kolapsu. Nebude-li energie, nebudou-li komunikace, nebude nic, jen nekontrolovaný zmatek…

Na světě však existují a stávají se velmi nebezpečnými také disproporce a polarity různého druhu, např.: bohatí-chudí, společnost-jedinec. Ať už budou pokroky vědy a společnosti jakékoli, vždycky ty nejnovější výsledky, kupř. nejlepší způsoby léčby, genetického zdokonalování atp., budou nákladné a nebudou ve stejné míře dostupné všem. Zdroje surovin, vody, energií apod. se vyčerpávají a to nerovnoměrně, na různých místech nestejně. Nepovede to k sociálním otřesům globální povahy?

Dalším velkým rizikem je to, že už zanedlouho budeme patrně schopni spustit (třeba i nevědomky) nevratné globální procesy, které pak nebudeme možná umět zastavit [1]. Ovlivní-li člověk zemské klima, projeví se to různě na různých místech. Nemůže to být počátkem závažných demografických a sociálních problémů?.

Nejnovější technologické vymoženosti jsou často malé svými rozměry a jsou mnohdy dostupné i nepočetným a špatně kontrolovatelným skupinám, ba téměř i jednotlivcům. I nevelké skupiny mohou terorizmem rozličné povahy, ať už biologickým (bakterie, viry), chemickým (jedy), fyzikálním (jaderné zbraně či radioaktivita), informačním (zničení či zneužití sítí) apod. působit velké škody a iniciovat i ještě větší problémy na mezistátní a celosvětové úrovni.

Mnoho lidí rozhořčeně řekne: "Za to všechno může věda." Není tomu ale tak. Proč to svalovat na vědu? Může za to člověk. Veškeré výsledky a technické vymoženosti mohou být využity různě. Ku prospěchu člověka a k uspokojení jeho potřeb, ale i proti němu. O tom jak budou použity vědecké výsledky zpravidla nerozhodují vědci, ale spíše právníci, podnikatelé, ekonomové atd. a lidmi delegovaní politici, mnohde ale i nedelegovaní držitelé moci, ne vždy dostatečně uvážliví a moudří.

Ve správě věcí lidských se podstatně uplatňují, vedle jistě kladných a chvályhodných vlastností, i četné záporné lidské vlastnosti: sobectví, podvody, netolerance, úsilí o osobní či skupinové výhody, lenost, závist, škodolibost, netečnost vůči druhým atp. Člověk obvykle nechce dohlížet konců a důsledků svých činů a rozhodnutí. Sleduje cíle bezprostřední, cíle, které jsou na dosah hned teď a jsou vidět "před obzorem". Co je v dálce "za obzorem", co stane se až později, nebo se týká jen jiných lidí, to ho obvykle příliš netrápí.

Naše vlastnosti, návyky a způsoby jednání jsou prastaré a mají setrvačnost. Naše myšlení se podobá myšlení dávných lovců a prvních zemědělců. Genové vybavení se mění jen pomalu. Nejsme o mnoho jiní než naši předkové před, řekněme, 15 000 lety. Ti neznali zdaleka to, co umíme my, ale jejich tužby a sny se asi mnoho nelišily od těch našich dnes. Lovecká přání si malovali na stěny jeskyní v Lascaux a v Altamiře, tvarovali sošky Věstonických Venuší, začali pietně pohřbívat své blízké, postupně vytvářeli své první mýty. Chtěli "rozumět" světu. Jejich svět však zpravidla končil u hradby hor na obzoru či na nejbližším mořském břehu apod. Podléhali rozmarům přírody a duchů, kteří ji obývali. Lovnou zvěř a při konfliktech i sami sebe zabíjeli kamennými nástroji. Biologický terorizmus mohl snad spočívat v tom, že nepřátelskému kmeni vhodili do studny pošlé infikované zvíře.

Obrat evropy ku geneticky modifikovaným potravinám?

Jaroslav Drobník

Je tu další problém. V některých oblastech Afriky je hladomor. Když USA nabídly kukuřici jako pomoc, svět byl šokován, že vládci některých afrických států ji odmítli – že je prý jedovatá, neboť geneticky modifikovaná. Modifikovanou obsahuje ne proto, že by ji USA chtěly Afričanům podvrhnout (jak tvrdí ekologisté), ale proto, že v USA se schválené odrůdy sypou do jednoho sila, ať jsou vyšlechtěny jakoukoli metodou, včetně transgeneze. Svět i africká veřejnost si však uvědomuje příčinu odmítnutí pomoci. Afričtí vládci neztratili rozum a nedomnívají se, že Američan, který je schopen žalovat fast food, že zavinil jeho obezitu, by jedl nezdravou kukuřici. Naopak, mají rozum: z oné americké kukuřice by jeho poddaní snědli jen část a zbytek by zaseli. Tudíž by africká kukuřice byla "kontaminovaná" transgeny a Evropa by ji odmítla. Přijmout americkou pomoc tedy znamená ztratit evropský trh. To nelze. Ale stejně tak nelze poddaným říct, nechte své děti umírat hlady, abychom mohli vyvážet do EU. Proto je ta kukuřice "jedovatá". Proto za hladomor morálně odpovídá EU svou hysterií proti GMO.

Realita přinutila racionálně uvažující Komisi revidovat svou strategii. Komise zvolila velice sporný postup. Rozhodla se přehlédnout zemědělce a opřít se o průmysl. Nová strategie spočívá v tom, že prosazuje povolování GM plodin "pro dovoz a zpracování". To znamená, že v Evropě je nelze pěstovat (např. transgenní sóju, kukuřici, řepku), ale mohou se pro průmyslové zpracování dovézt. To má výhodu, že potravinářský průmysl by získal levné suroviny a tudíž tuto politiku podporuje s nadějí, že levnější potraviny by otupily podezíravost spotřebitelů. To by otevřelo zemědělcům možnost využívat levnější a přírodu šetřící technologie založené na GMO. Z této cesty se snaží Komise odvalit i balvan ekologických zemědělců. Už minulý komisař pro zemědělství Fischler prosazoval, že pro certifikát "Bio" by měla také platit hranice 0,9% transgenů jako pro běžné zemědělce. Že následuje pokřik těch, kterým se bere komparativní výhoda na trhu, je zcela logické.

Další výhodou této nové strategie je, že ekologisté – kromě výše uvedené směšné argumentace řeckého typu a rakouského ministra – mohou proti "dovozu a zpracování" jen obtížně racionálně protestovat. Nevýhoda padá na zemědělce: ekonomický přínos, který se projevuje při pěstování s použitím GMO, zůstává za oceánem a v Evropě jim hrozí potenciálně levnější konkurence. Komise však doufá, že i přes protesty WTO se jí podaří subvencemi a dalšími protekcionářskými nástroji zemědělce uspokojit. Zatím se to někde daří.

Teorie univerzálního darwinismu a memetika

Jiří Heřt

Paralely mezi biologickou a kulturní evolucí

Tématem memetiky je kulturní evoluce, a proto nejprve pár slov o ní. Evoluce se netýká jen znaků tělesných, morfologických i fyziologických, tedy evoluce biologické, ale také způsobů chování, u člověka tedy evoluce kultury. Mezi biologickou a kulturní evolucí je zřejmá určitá analogie, které si v minulosti povšimla řada biologů i filosofů. Záhy se proto otevřela otázka, zda se dědičnost podílí i na kulturní evoluci a zda na ni lze aplikovat principy, které platí pro Darwinovu evoluční teorii. Názory se ostře lišily. Sociobiologové se domnívají, že chování člověka je do značné míry podmíněno geneticky. Proti nim stojí dosud asi většinový názor, hájený zástupci humanitních oborů, že dědičnost nehraje při chování velkou roli a že dominantní význam má přímé mezigenerační kulturní předávání informací.

U člověka nelze tuto otázku řešit experimentálně, ale je to možné u zvířat, jejichž chování můžeme považovat za primitivní kulturu (Flegr). Nejpoužívanější jsou tzv. izolační pokusy, v nichž se mláďata co nejdříve odeberou rodičům a vychovávají uměle. Zjistilo se, že se na evoluci jejich chování podílejí obě složky. Děděny jsou jen instinkty a základní prvky chování, a ty jsou dodatečně zpřesňovány a modelovány učením, tedy zpravidla přímým napodobováním rodičů, jindy i ostatních příslušníků druhu. Příkladem je učení se zpěvu u ptáků. Vedle přímého napodobování někdy rodiče svá mláďata jen stimulují navozením situace, svým chováním upozorňují na blízkost potravy a pod. V tom případě se mluví o tzv. sociálním učení.

Jindy pak lze mluvit o skutečném cíleném vyučování. Typickými příklady je výcvik mláďat dravců k lovu, jak u ptáků tak u savců. Jestliže je takové chování předáváno negenetickým způsobem, pak je logické, že i evoluce takového chování nebude podmíněna jen geneticky. Dokazuje to už skutečnost, že existují rozdíly v chování určitých skupin téhož druhu živočichů, např. šimpanzů a orangutanů, které nebyly podmíněny genetickými rozdíly, ale vznikly učením. Je zřejmé, že takové kulturní rozdíly musely vzniknout z původního stejného způsobu chování, a jsou tedy důkazem, i když nepřímým, kulturní evoluce. Byly však už nalezeny i přímé důkazy evoluce chování u zvířat. Neznámějším příkladem jsou anglické sýkorky modřinky, které se ve 20.letech minulého století naučily otevírat voskovaná víčka u láhví s mlékem. Od nich to převzalo několik dalších druhů ptáků. Podobně se i kytovci, např. keporkaci, učí, navzájem předávají a šíří nové "písně", podobně jako ptáci laločníci na Novém Zélandě (Dawkins 1998, str.171.). Přímé předávání prvků chování tedy existuje v jednoduché formě už u zvířat, ale u nich je přesto významnější přenos genetický. U člověka je to jiné, daleko větší roli než u zvířat hraje při kulturní evoluci přenos negenetický. O podílu obou složek se vedou neustálé rozhořčené spory mezi zastánci sociobiologů a sociologů. Je ale nesporné, že se na kulturní evoluci podílejí obě složky, genetická a memetická.

V každém případě je zřejmé, že kulturní evoluce člověka se liší od evoluce biologické vysokým podílem negenetické složky. Kulturní evoluce člověka má ještě jednu zvláštnost. U zvířat je nutná osobní kontinuita předávání informací. Pokud se tok informací přeruší, např. izolováním mláděte od rodičů, je informace pro další generace ztracena. Taková zvířata už většinou nejsou schopna vrátit se do přírody. Člověk vynalezl písmo a tento objev znamenal, že se žádná informace ztratit nemusí. Vznik písma byl proto zřejmě příčinou extrémně rychlého, revolučního rozvoje kultury druhu Homo sapiens.

OBSAH

Jiří Heřt a Čeněk Zlatník

PŘEDMLUVA..........5

Josef Jelen

O METODĚ VĚDY A JEJÍM POSELSTVÍ..........8

Dana Drábová

JADERNÁ ENERGETIKA - RIZIKA A PŘÍNOSY..........23

Oskar Andrysek

ČLOVĚK A RADIOAKTIVITA..........34

Jaroslav Drobník

OBRAT EVROPY KU GENETICKY MODIFIKOVANÝM POTRAVINÁM? ..........45

Jiří Heřt

KREACIONISMUS..........56

Jiří Heřt

TEORIE UNIVERZÁLNÍHO DARWINISMU A MEMETIKA..........74

Tomáš Přibyl, Milan Halousek

APOLLO – BYLO ČI NEBYLO NA MĚSÍCI?..........92

Pavel Toufar

MÝTY A MYSTIFIKACE O SOVĚTSKÉ KOSMONAUTICE..........101

Pavel Suchan

SVĚTELNÉ ZNEČIŠTĚNÍ ATMOSFÉRY

JAKO SOUČÁSTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ..........120

Miroslav Kutílek

PROUTKAŘI A PENDULÁCI..........125

Jiří Grygar, Leoš Kyša

DVAKRÁT O ASTROLOGII..........135

Jiří Heřt

SPIRITISMUS, CHANNELING, POLTERGEIST..........142

Věra Nosková

VĚDA ZKOUMÁ "TUNEL DO VĚČNOSTI"..........156

Ray Hyman

COLD READING - CHLADNÉ ČTENÍ..........164

Kontakt pro objednání knihy:

e-mail: lano(zavináč)centrum.cz, cena 100,- Kč + poštovné a balné

---------------------------------------------------------------------------------

Sborník VĚDA kontra IRACIONALITA 3

Očistné mechanismy ve vědě

Jiří Grygar

4. Úmyslné podvody

To je asi nejsmutnější kapitola vědeckého výzkumu, která bohužel nabývá na rozsahu. Ne že by k podvodům nedocházelo i dříve - máme neblahou domácí zkušenost s podvrženými Rukopisy v XIX. stol.; podvržené byly i některé archeologické a paleontologické nálezy (např. Piltdownský člověk, "nalezený" v jižní Anglii r. 1912 - podvod byl odhalen až r. 1953!), ale v posledních letech se občas provalí velmi nepříjemná aféra především v těch vědách, kde je možné od objevů očekávat rychlý obchodní zisk.

V r. 1988 uveřejnil prestižní britský vědecký týdeník Nature sdělení výzkumného týmu francouzského biochemika J. Benvenista aj., týkající se účinků látek rozpuštěných do homeopatických ředění a výkladu, že jde o "paměťový otisk ve vodě". Protože však vzápětí žádná laboratoř nebyla schopna výsledky tak podivuhodného experimentu zopakovat, zřídila Nature vyšetřovací komisi, která nakonec dospěla k závěru, že šlo o úmyslnou manipulaci s daty a nevhodnou metodiku, takže Benvenistova práce byla formálně stažena (Maddox, 1988; Málek 1989). Benveniste však tuto ostudu vědecky přežil a založil si soukromou Laboratoř pro numerickou biologii, v níž dále pracuje. Za své "objevy" obdržel v letech 1991 a znovu v r. 1998 ironickou Cenu Ignáce Nobela, udělovanou každoročně na Harvardově univerzitě.

Mezitím vyšla v odborném chemickém časopise studie o "jaderném slučování za studena" (tzv. studená fúze; Fleischmann a Pons, 1989), která vzbudila naprosto mimořádnou pozornost a během několika týdnů byla měření údajně potvrzena v řadě dalších laboratoří. Teprve pak se objevily první vážné pochybnosti a během roku se z nadějného pokusu stal odstrašující příklad naprosto diletantské interpretace údajů, který vedl k diskreditaci obou předtím docela renomovaných autorů u odborné veřejnosti.

Skandál se nakonec nevyhnul ani tak exaktní vědě jakou je experimentální fyzika. Talentovaný německý fyzik Jan Hendrik Schön pracující v proslulých Bellových laboratořích, jenž navzdory svému věku 32 let měl již zvučné jméno v molekulové elektronice, supravodivosti a nanotechnologiích, byl v září 2002 obviněn vyšetřovací komisí vedenou fyzikem M. Beasleym, že soustavně falšoval experimentální data tak, aby přesně odpovídala teoretickým výpočtům (La Recherche, 2003) a dopouštěl se i jiných manipulací bez vědomí svých spoluautorů. Schöna prozradila jeho neuvěřitelně vysoká publikační aktivita - v průměru 1 vědecká práce za 8 dnů (!), a pak ovšem také fakt, že jím publikované experimentální výsledky se nedařilo v jiných laboratořích reprodukovat.

Rozsah podvodu však ohromil světovou fyzikální veřejnost. Celkem šlo o 25 prací, publikovaných v letech 1998 - 2001, z toho 8 v prestižním americkém vědeckém týdeníku Science. Postiženy byly i další renomované vědecké časopisy včetně Nature. Evidentně selhalo recenzní řízení. Pochopitelně pro autora podvodu měla aféra katastrofální důsledky. Navzdory nespornému talentu si už ve vědě doživotně neškrtne. V r. 2004 mu Univerzita v Kostnici, na níž dosáhl v r. 1997 doktorátu na základě práce o polovodičích pro sluneční články, dokonce bezprecedentním rozhodnutím odňala titul PhD. (Tu mne napadá, že podobnou odvahu by možná měla projevit některá naše staroslavná učení v případech, kdy nositelé akademických titulů svými soustavnými pavědeckými aktivitami poškozují dobré jméno institucí, které jim tyto tituly kdysi udělily.)

Alternativní medicína z pohledu onkologa

Oskar Andrysek

Včera mi zavolala nešťastná matka, "moje čtyřicetiletá dcera má na děložním čípku nádor velikosti asi meruňky a jak jí řekli v nemocnici, nejde to operovat, jen to celkově ozářili. A na Vás jsem dostala doporučení, že jste …"

Pokusil jsem se té opravdu nešťastné ženě vysvětlit, že v určitém stádiu nádorového postižení děložního hrdla není už operace přínosná, protože nádor prorostl až za hranice toho co lze bezpečně odstranit, a že chirurgický zákrok mívá v tomto pokročilém stádiu mnohem horší výsledek než léčba zářením, která má šanci utlumit nádor i v místech, kam až nůž nemůže (třeba kolem velkých cév).

"A nešlo by teda zkusit to totální vyhladovění nádoru?", ptá se po telefonu zoufalá matka. Teprve nyní jsem se opravdu vyděsil vidinou, že by ta mladá žena přestala jíst, jen pila zeleninové šťávy po 42 dní, neboť pak prý nádor uhyne. Neměla sluch pro nějaké odborné nebo vědecké argumenty, snad zabralo, když jsem tento postup označil jako zabití a poslal jsem ji k jednomu přednímu gynekologovi, který se ve svém oboru na léčení nádorů specializuje. Snad se mu podaří ji odvrátit od takových nebezpečných kroků, které vedou bezpečně ke ztrátě života oběti, léčené podobným "alternativním" způsobem.

Telefonát přišel právě v době, kdy mi již unikal termín dodání rukopisu tohoto příspěvku a mohu té neznámé poděkovat za inspiraci, jak začít. Zůstaňme na chvíli u této nemocné.

Že bylo základní chybou, že se postižená léta vyhýbala gynekologické prohlídce, jsem v dané situaci neříkal, jen bych přidal další žal a nepomohl. Gynekolog toto onemocnění dokáže odhalit nenáročným vyšetřením ve stádiu, kdy je nádor v samém začátku, nebo dokonce se jedná jen o prekarcenózu, a k vyléčení těchto případů stačí neveliký chirurgický zákrok s více jak 90 procenty trvale vyléčených. Ne vše z minula bylo špatné, díky povinným preventivním prohlídkám nám celý svět záviděl nízký počet právě nádorů děložního čípku a efektivitu jeho léčby. Nyní jsou naše statistiky horší než na západ od našich hranic, protože uvolnění povinných prohlídek nebylo spojeno s dostatečnou osvětou o předcházení nádorovým onemocněním.

Alternativní medicína, stavěná na intuici, nápadu, ideji (a to v lepším případě) nebo podnikatelském záměru (ve většině případů), je pro onkologické pacienty mnohem nebezpečnější než pro nemocné všech ostatních oborů medicíny, i když většina metod alternativní medicíny, včetně homeopatie, akupunktury, čínské, andské a já nevím jaké ještě medicíny kromě peněženky opravdu neublíží. Její záludnost spočívá v tom, že připraví pacienta o čas, kdy by se nádorové onemocnění dalo zvládnout nebo alespoň na významnou dobu zastavit. Mám právo a povinnost to nahlas vyslovit v době, kdy je medicína a věda schopna opravdu trvale vyléčit více než 50% onemocnění zhoubnými nádory. Když oběť pozná, že zázračný "alternativec" nepomohl a stav se horší, bývá už pozdě i na účinnou pomoc metodami vědecké medicíny.

Vědecky podložené metody léčení nádorových onemocnění procházejí dlouholetým pracným vývojem od experimentu na buněčných nebo v poslední době i na molekulárních systémech, přes pokusy na zvířeti se spontánními nebo naočkovanými nádory až ke klinickému zkoušení účinnosti navrhované léčby u nemocných, kteří dají souhlas k podání nového léku nebo léčebného postupu.

Alternativní metody suverénně přeskakují dlouholeté a nákladné preklinické studie a pomocí suverénního tvrzení a uvádění jednotlivých případů prodávají své lektvary, umně obcházejíce zákonnou definici a ochranu léku třeba označením alternativního preparátu jako potravinový doplněk

Grafologie kriticky

Jiří Heřt

Rukopis není "mozkopis"

Grafologové si představují, že "rukopis je mozkopisem", že psychické vlastnosti jsou nervstvem přímo převáděny, promítány do písma. Dokazují to i tím, že člověk píše stále stejně, na papír i na tabuli, pravou stejně jako levou rukou, nohou i tužkou v zubech. Tento "důkaz" je ovšem velice sporný, jak ukazuje klasický příklad "stejnosti" písma admirála Nelsona, který se po ztrátě pravé ruky naučil psát levou rukou. Ať už použijeme intuitivní metodu, která je přístupná i negrafologovi, nebo porovnáme písmeno N v Nelsonově podpisu, pak je zřejmé, že se rukopisy pravou a levou rukou liší diametrálně (Obr. 3).

Proti teorii o mozkopise vznesl závažné námitky Beyerstein. Nutným předpokladem platnosti této teorie je, že v mozku musí být přímé anatomické spojení mezi mozkovými centry pro osobnostní rysy a centry motorickými, ovládajícími pohyby. Takové spojení se mohlo vytvořit jen v průběhu evoluce. Ale k tomu musel být důvod. Jakákoli mutace se totiž může zakotvit v genomu jen tehdy, přináší-li individuu evoluční výhodu. A je skutečně výhodné, když se v písmu projevuje osobnost? Není to spíše nevýhoda? Ale ptát se a hledat evoluční tlaky je zbytečné, protože písmo se objevilo v historii lidstva teprve před 5000 lety, kdy měl člověk už dávno stejný genom jako dnes. Proč by se bylo nervové spojení mezi oběma mozkovými centry v dávné evoluci vytvořilo, jestliže písmo vzniklo teprve nedávno?

Představa o přímém spojení mezi oběma centry je navíc zcela mylná. V mozku nejsou pro jednotlivé činnosti nebo vlastnosti lokalizovaná centra. Mozek má podle neurofyziologických zjištění modulární povahu, na vytvoření určité, např. povahové vlastnosti se podílí aktivita velkého množství buněčných skupin, modulů roztroušených po celém mozku. A obdobným způsobem se na motorickém výkonu, na psaní rukou podílí řada rozptýlených modulů v kůře velkého mozku, mezimozku i mozečku. Ty všechny by musely být anatomicky, nervovými drahami spojeny se všemi moduly pro jednotlivé osobnostní rysy. Složitost takové sítě by byla extrémní, zejména když bereme v úvahu desítky, možná stovky různých vlastností osobnosti, ekonomicky náročná a pro organismus nevýhodná. Příroda pracuje jinak, účelně a úsporně.

Existuje ještě další, logický argument proti existenci vazby osobnostních rysů na rukopis. Grafologie je pěstována i v Číně i v arabských zemích, kde jsou písmo i směry psaní zcela jiné. Znamenalo by to, že se mozková centra pro povahové vlastnosti spojují v každé kulturní oblasti vždy s jiným souborem modulů pro psaní. Jak by mohly takové rozdíly v evoluci vzniknout?

OBSAH

Jiří Heřt a Čeněk Zlatník PŘEDMLUVA..........5

Jiří Grygar, Jiří Heřt a Čeněk Zlatník

NĚKOLIK SLOV O SKEPTICISMU A KLUBU SISYFOS..........7

Čeněk Zlatník

VZTAH PŘÍRODNÍCH A SPOLEČENSKÝCH VĚD..........10

Břetislav Fajkus

METODOLOGIE Z POHLEDU FILOSOFIE VĚDY..........29

Jiří Grygar

OČISTNÉ MECHANISMY VE VĚDĚ..........37

Jiří Heřt

EXPERIMENT JAKO DŮKAZ?..........48

Otakar Jelínek

KVANTOVÁ MECHANIKA A JEJÍ ZNEUŽÍVÁNÍ..........61

Oskar Andrysek

ALTERNATIVNÍ MEDICÍNA Z POHLEDU ONKOLOGA..........94

Věra Nosková

MÓDNÍ HRY S MINULÝMI ŽIVOTY..........106

Roman Pešek

KRITICKÉ POZNÁMKY KE KLASICKÉ PSYCHOANALÝZE..........114

Jiří Heřt

GRAFOLOGIE KRITICKY..........131

Miroslav Kutílek

GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ..........152

Luděk Pekárek

ČLOVĚK V MAGNETICKÉM POLI..........166

Věra Nosková

MAGIE ČÍSEL A JEJÍ LEVOBOČEK NUMEROLOGIE..........177

Petr Jakeš

JSOU ZDROJE SUROVIN NEOMEZENÉ?..........185

Kniha je vyprodána, ke stažení v PDF zde.

Postaveno na: R. S. Agáta <- -> Kontakt